chůze & běh    / 14. 03. 2021

Přetržená Achillova šlacha aneb jak může být během sekundy všechno jinak (díl 2/3)

Neberte tento článek (jeho druhý díl věnovaný úvodní části rehabilitace) a následné body jako návod, jak rehabilitovat po ruptuře Achillovy šlachy. Je to má individuální zkušenost, která se ovšem, podle nejen mých zkušeností, může krýt s mnohými dalšími. Pokud budete potřebovat, berte z ní inspiraci pro cvičení, vše je sepsáno na základě vlastní praxe a vlastních pocitů i praxe lidí, kteří mi s rehabilitací pomáhali a jsou to špičky v pohybovém a rehabilitačním oboru!


1. týden: S berlemi jsem hned od třetího dne začal opatrně, pomalu chodit „na střídačku“ (horní/dolní končetiny proti sobě), kdy na L nohu jsem jen došlápl a k tomu se opřel o berli v pravé ruce. Když jsem zkusil bez berlí, hned mě kvůli špatnému došlapu začalo bolet L koleno, takže jsem to zase přestal rychle pro jistotu zkoušet. A čekal mě první trénink s Danem. Že to bude bolet, až se mi vrhne na TU nohu, to jsem čekal, ale že ze mě kromě několika sprostých slov vylétne i věta, kterou jsem již několikrát slyšel od svých klientů „To snad ani není zdravý, tohle to!!!“ jsem nečekal… Čekalo mě uvolňování L dolních vzpřimovačů, L dolní končetiny – resp. okolí kyčle, kolene, stehna. Bolest jako prase, protože tato strana nosila tu pasivní nohu se sádrou a tak veškeré pohybové i vazivové tkáně byly absolutně ztuhlé. No, přežil jsem a hle – najednou jsem schopný jít i bez berlí, pomalu, opatrně, koleno nebolí, paráda! Jsem schopen trochu většího pohybu v kotníku a to je hned znát. To stálo za tu bolest! Úkol na doma – zkoušet chodit hezky v linii s berlemi, případně i bez nich.

Videa - z prvního tréninku, po tréninku


 

 Přesně po týdnu mě čekala návštěva u mého známého – šikovného fyzioterapeuta Štěpána. Vše jsme probrali a jeho pohled na začátek rehabilitace – srovnat celé tělo a tím doplnit Danovou práci na L končetině, mi přišel logický. Prošli jsme základní anamnézu a poté mě čekala práce s myofasciálními liniemi a s body na nich, které určují, které úseky jak fungují / nefungují. Odcházel jsem celkem v pohodě, až na pár bolestivých míst. Úkol pro mě – zkoušet chodit na krátké vzdálenosti bez berlí, pokud neucítím bolest v achilovce a nenatéká to v jejím okolí. Večer jsem si připadl jako po hodinové rvačce, takže brzy spát a doufat, že ráno to bude lepší. A bylo – k chůzi přestávám potřebovat berle! Chůze je velmi rozvážná, ale bez berlí a po svých! Také jsme se shodli na nápadu, že kvůli otékání budu nosit v práci, kde postávám či popocházím, nebo sedím s nohama dole, kompresní podkolenky. Vypadám teď v létě sice jako blázen (zvlášť v těch svítivých oranžových), ale já raději preferuji funkčnost, než jak to vypadá…

2. týden: Začíná opadat otok celého kotníku a to mě těší. Po 10 dnech od sundání sádry mám třetí terapii – opět s Danem. Očekávám bolest při dalším uvolňování L dolní končetiny, ovšem Dan má pro mě toho dne připravené hlavně uvolňování kolene – při chůzi ho vůbec nedopínám a tak jde větší tah do achilovky. Dan uvolnil veškeré svaly, které se týkají natahování kolene (které natažení do té doby omezovaly díky špatné, a ze začátku žádné, hybnosti se sádrou). Bolest, která mě čekala, byla neskutečná. Uvolňování m. popliteus je prostě „libovka“ a jak jsem v první lekci Danovi nadával, tak teď jsem tuto komunikaci povýšil tak, že jsem ho dokonce prosil, aby toho nechal. Nenechal a je to dobře – já to přežil a najednou jsem mohl při chůzi dopnout koleno (uvolňování zbytku svalů, jako adduktory a flexory kyčle, už celkem ušlo). Což hodně ulevilo tahu přes achilovku, takže mé kulhání se velmi zmírnilo. Úkol pro mě – dávat důraz na vzepření se na L noze, aby se integrovala achilovka do celkové síly dolní končetiny. Cvičit odtlačení od země do plné extenze v koleni, čapí krok a vnitřní šikmé břišní svaly na L straně (které pracují hlavně při vnitřním stočení pánve při kročné fázi), které jsou v práci přebity přetíženými / nefunkčními svaly dolní končetiny. Je vidět, že ač problém je achilovka, nastavením celého systému se dá udělat velmi mnoho – do achilovky a okolí mi ještě nikdo pořádně „nesáhl“ a už chodím bez berlí, otok pomalu mizí a já se cítím dobře – prací té nohy i na duchu, protože každým dnem je to lepší a lepší! Chůze je stále taková rozvážná, ale pohyblivost kotníku a natahování achilovky je velmi slušné a kulhání už je pouze jemné.

Videa - točeno během cvičení

 


10 dní po sundání sádry mě čekala návštěva u Štěpánovy kolegyně – rehabilitační doktorky, která má stanovit následující rehabilitační plán. Po pozdravu mě pobavila větou „No, na to že jste 10 dní po sundání sádry, tak to teda koukám…“. Rychlá anamnéza, pochvala chirurgovy práce, nadšení z funkce achilovky. A že prý je vidět, že sportuji, což je má výhoda a že jsem se o tělo staral / cvičil jsem i při fixaci, protože držení těla se nijak dramaticky nezhoršilo a noha rychle nabírá zpět na svalovém objemu (hlavně díky tomu, že chodím bez berlí). Popovídali jsme o společném pohybovém oboru, o mých pohybových návycích, ze kterých se také pokoušela najít mojí „pravou Achillovu patu“, ze které mi ta anatomická levá Achillova šlacha praskla, o tom, co všechno jsem cvičil v průběhu fixace i o následných rehabilitacích s Danem i Štěpánem. Všechno jí přišlo velmi dobře a hlavně poukazovala na stav, ve kterém jsem – chůze bez berlí, relativně malý otok, dobrá hybnost kotníku. Prý mi bude jistě stačit jen 6 rehabilitací – víc jim má pojišťovna prý stejně neproplatí. Přičtu to ke cvičení s Danem a bude to jistě fajn. Doporučení – věnovat se dál měkkým tkáním postižené dolní končetiny a dál se věnovat řetězení, ze kterého vzešlo přetížení achilovky. A začít i víc promasírovávat okolí srostlé šlachy a jizvu (aby vše získalo pružnost a nedošlo ke špatně pohyblivým úsekům). Té se věnovat cca jedenkrát za 2 dny, víc není potřeba, protože by měla mít také pauzu na regeneraci po masírování (použití tlaků, vlnovky, pohyby kůže proti hlubším tkáním). A tím, že chodím, se její elasticita také trénuje.

3. týden: Pokračování se Štěpánem ve Steko – terapii, tedy v uvolňování zásadně stažených bodů na řetězcích mého těla, hlavně kolem pánve, což mi pomohlo díky lepší pohyblivosti k dalšímu uvolnění achilovky. Lehká masáž a uvolnění měkkých tkání kolem achilovky, kotníku a patní kosti – to vše tuhne z nedokonalé chůze a tak vzniká větší tah pro achilovku. S Danem další bolestivé uvolňování bérce, patní kosti a podkolení. Začínám ho pomalu fakt nenávidět, ale vydržím to, protože mi to pomáhá! Úkol na doma – síla a rovnováha dolní končetiny, tedy stoj na jedné noze. Díky tomu se začíná mé kulhání dál mírnit, super!

Video - nácvik stoje na jedné DK

K uvolňování paty a hluboké části lýtka při dalším tréninku s Danem přidáváme uvolnění a následnou aktivaci chodidla. Neminulo mě ani uvolnění adduktorů, které špatně nastavují stehenní kost a následně koleno, tedy v řetězení i bérec. Mohu říct, že zabořený loket u spony stydké byl třešinka na adduktorovém dortu a má nenávist k Danovi se ještě zvýšila! Ovšem snížil se tah v achilovce, takže to beru pozitivně. Dokonce jsem svůj krok prodloužil i zrychlil díky volnější achilovce, takže třeba se mi mé děti už nebudou tolik smát a ukazovat v uvozovkách, že úplně sprintuji (a propos, po kom tenhle humor mají?!) Další úkol na doma – precizní trénink pohybu v kotníku v návaznosti na patu a přednoží – u obojího trénink stáčení těchto segmentů.

Poslední cvičení s Danem před 14 denní dovolenou na přelomu 3. a 4. týdne zahrnovalo uvolňování kotníku v návaznosti na svaly bérce, což bylo velmi příjemné a relativně nebolestivé – Dan asi chtěl, abych na něj na dovolené vzpomínal v dobrém. Také si začínám užívat chůzi do schodů – příjemné posilování postižené dolní končetiny s důrazem na odtlačení od země při překonávání schodu, zároveň s lehce protaženou achilovkou. Při běžné chůzi se soustředím i na odvíjení chodidla.

Od 4. týdne jsem bez svých skvělých trenérů a tak jsem od nich dostal domácí úkoly – uvolňování obou dolních končetin relaxačním válcováním (kvůli následné regeneraci tkání pouze jedenkrát za 3 dny), uvolňování kotníku přes pohyb po s-ballu (dá se nahradit overballem), cvičení chodidla na foot correctoru (dá se nahradit expandérem), masírování achilovky obden (když neválcuji), rotace v kyčelních kloubech (hlavně vnitřní, protože ze 7 týdenního „válení“ byly přetížené hlavně ty vnější), uvolňování paty a její centrování v lehké zátěži, důraz na odvíjení chodidla i přes tah v achilovce. Tím, že jsem se na dovolené pohyboval v přírodě, začal jsem chodit na boso v terénu – doporučuji velmi opatrně! Hodně mi to pomáhalo na stabilitu celé dolní končetiny, ale protože když už jsem si myslel, že jsem mistr světa v chození na boso po ruptuře achilovky, tak jsem přestal dávat pozor a špatně došlápl patou do nějaké díry…a ozvalo se křupnutí a bolest. Lekl jsem se, možná i nějaké ostřejší slovíčko zaznělo a odkulhal jsem se domu. Dal jsem tělu absolutní klid a občasné ledování nohy a během dvou dnů bolest naštěstí odešla, já se tedy uklidnil a pomalinku se vrátil do procesu velmi opatrného chození. Stav byl, jako bych se vrátil o 2 týdny nazpět, takže zase hezky pomalinku…, ale rychle se stav zlepšoval, takže dobré, uf! Než se mi tato událost přihodila, už jsem cvičil pro celkové posílení dolních končetin i dřepy (úzké i široké) v podstatě v plném rozsahu. Po této události jsem je začal opět cvičit až po týdnu a opatrně, ale šlo to. Během 4. – 6. týdne od sundání sádry jsem ještě užíval Aescin, mazal kotník a achilovku Voltarenem v kombinaci s Traumaplantem a popíjel lymfatický čaj a je fakt, že otok skoro zmizel. Pro protahování achilovky v pohybu jsem zvolil pomalou chůzi do mírného kopce, kde zároveň trénuji i sílu.

6. – 7. týden mě čekalo další cvičení se Štěpánem a s Danem. Rozsah v kotníku je fajn, a tak se soustředíme na to, proč je při chůzi stále lehké kulhání, kterého se nemohu zbavit. Přicházíme na to, že během fixace, chůze o berlích a následné velmi opatrné chůze bez berlí totálně ztuhl můj hrudní koš. Je to samozřejmě logické. Takže trénink precizních rotací, následně s nácvikem pohybů pánve vůči stehenní kosti. K tomu i procvičení síly lýtka – výpony s kvalitní oporou v příčné klenbě s dopomocí horních končetin. A samozřejmě jakákoliv práce s chodidlem – jak do aktivity, tak do relaxace kvůli správnému odvíjení chodidla od země. To vše mi velmi pomohlo, a když se soustředím, v podstatě nekulhám. Jupí! K tomu jsem také začal jezdit v 10min intervalech na rotopedu s lehkou zátěží a s perfektní technikou pohybu v kotníku. A dokonce jsem zkusil po 8 týdnech i mé milované kolo. Začal jsem zvolna a dal si 12km okruh bez terénu, jen prostě šlapat na lehký převod – nádhera! Poté byla noha unavená, ale nenatekla a to je dobré znamení! Trochu zatuhl kotník, ale do druhého dne jsem ho rozhýbal, takže OK. A mimo to jsem se také po čase rozhodl pro pár návštěv v kryokomoře, kde se pracuje s extrémním chladem a následným zahřátím. A musím říct, že to byl výborný nápad – po každé návštěvě jsem odcházel jak s novou nohou! Na měkké tkáně tato metoda opravdu funguje skvěle!

Od 8. týdne po sundání sádry dál už se chystám jen vše výše popsané opakovat, zdokonalovat a zintenzivňovat. Více chodit, více jezdit na kole, ale stále dávat pozor! A pomalu doufám, že bude časem vše v pořádku a já se opět vrátím naplno do sportu.

Autor: Zbyněk Petr



Doporučujeme z článků

Nakup si pomůcky

Sada míčků pro "Hallux Valgus" + "Pánevní dno Expres"

Koupit 412,-

Sada míčků pro "Hallux Valgus" + "Pánevní dno Expres" včetně poštovného

Koupit 555,-

Půlmíček

Koupit 160,-

Desky IQ

Koupit 121,-

Triko

Koupit 258,-

Triko

Koupit 258,-