Článek - Tělo po porodu

Tělo po porodu

Už je to 5 let, kdy jsem se vrátila z porodnice domů a fascinovaně a zároveň nervózně, jsem sledovala své tělo v zrcadle. Neuvěřitelná byla pozice vsedě, kdy jsem byla schopná ohnout se natolik, že jsem téměř položila čelo na kolena. Ve stoji jsem byla stále v těhotenském postavení, i přes to, že břicho bylo už menší. Viděla a cítila jsem, že absolutně nic není na svém místě – žebra, pánev, páteř… a to nemluvě o vnitřnostech. A takovéto „komfortní“ držení těla s následnou aktivací svalů při nošení autosedačky s miminkem, nebo uložení kočárku do kufru auta, bylo a v mých očích stále je, obrovské sci-fi. Zvládla jsem to (jen s blokací pravého SI skloubení), stejně jako my všechny. Co jiného nám zbývá?

V porodnici mě ale šokovali tím, že mi nikdo nic nesdělil o pánevním dnu, o diastáze, a celkově o tom, jak mám se sebou po porodu zacházet. Byla jsem tak nedočkavá, tak moc jsem chtěla své předtěhotenské tělo zpět a rozhodně jsem se nehodlala smířit s tím, že by se mé tělo po porodu už nikdy nevrátilo. Mediální svět spolu s poporodními hormony mé psychice nepomáhaly. Například vidět fotky celebrit v upnutých šatech s nadpisem, že jsou 2 měsíce po porodu poprvé ve společnosti, prostě není příjemné. Já tehdy byla 3 měsíce po porodu, společnost pro mě byl obývák, ale ani do toho obýváku bych si na sebe nevzala upnuté šaty, natož večer, kdy obvod pasu se rovnal 5. měsíci těhotenství. Jak to, že já jsem taková a tyhle holky dokonalý?

Která máma tenhle příběh nezná?

Většina z nás v těchto chvílích sáhne po internetu a rozjede domácí cvičení dle videí. Není se čemu divit, v pohodlí domova, v pyžamu, nenamalovaná, neučesaná, co na tom, když dítě konečně spí a vzniká čas jen pro nás mámy. Různé výzvy, 30 až 90 minutové, které nám dají naději, že zhruba za 30, 60 dnů, bude vzpomínka na naše tělo zase realitou. Poctivá dvouměsíční dřina, pot, hecování se, přemlouvání se, nucení se do každodenní rutiny s jasnou vizí a vírou, že tohle musí fungovat, že budu vypadat jako dřív, nás žene nepřetržitě vpřed. Jsem přesvědčená, že každá z nás, když chce zpět své tělo, dokáže dřít kolikrát víc, jak kdejaký vrcholový sportovec. A jak to pak ale bolí, jak obrovské je zklamání, když to břicho, je tam za 2 měsíce po tomhle maratonu pořád.

Jak je tohle možné? Proč to břicho vypadá večer úplně jinak, než ráno? Proč tam furt je?

Přála bych si říct, že to přejde, že břicho zmizí, že se to samo vrátí. Realitu již pár let znám a vím, že nic není beznadějně ztraceno, že tělo může nakonec vypadat i lépe než před otěhotněním. Jen je ta cesta k němu jiná, než se na kdejakém videu, či výzvě na internetu tvrdí.

Proč to tak je? Naše tělo před otěhotněním je v individuálním stavu, který vychází z toho, jak stojíme, chodíme, sedíme, cvičíme atd. Naše nedostatky zatím nejsou zcela známy, například nás tu a tam bolí bedra, za krkem, hlava, koleno atd. A když to neřešíme, pak to tak přetrvává a v těhotenství či po porodu, kdy jsme fyzicky zesláblé, vyplynou tyto „detaily“ na povrch, bolest se zintenzivní či rozmnoží. Samotný ideál je nejdříve své tělo na těhotenství připravit – dát ho do správného nastavení a odbourat tak všechny maličké bolesti či nedostatky, které se tu a tam objevují, zesílit svaly oslabené, uvolnit svaly přetížené. Protože v těhotenství se pak postupně změní držení těla, rozšíří pánev, hrudník, tělo se prostě přizpůsobí dle svých možností rostoucímu plodu. Každou může bolet něco jiného, každá má svůj 9 měsíční proces změny, ale příroda dělá přesně to, co má.

Po porodu přijde šok pro naše těla, opravdu je to velká změna, kdy se po dlouhých 9 měsících, během několika hodin (či dnů) stav změní na prázdné břicho. Oproti těhotenství a s ním spojené proměny těla, je porod v podstatě velmi rychlý. Příroda to měla připravené, měla v plánu plynulý a postupný návrat břicha a dalších partií, ale my ji na to už nedaly čas a začaly se hnát zbrkle za plochým břichem. Není se čemu divit, vždyť tahle modelka na internetu je v šestinedělí vyfocená z boku, a po těhotenství ani památky.

Je ale třeba se zamyslet. Když se tělo měnilo 9 měsíců, má tedy 3 měsíce po porodu vypadat jako kdyby těhotenství nikdy nezažilo? Jako pohádka by to byla hezká. Jenže ta modelka to tak má! Jak to? Co když to ona má jen na té fotce, pod šaty stahovací prádlo a až přijde domů, bude sama nešťastně koukat z boku na své tělo v zrcadle stejně jako většina z nás? Třeba ano, třeba ne. Třeba patří mezi ty, které byly geneticky vybavené geniálním elastickým myofasciálním systémem se silnou svalovou pamětí. Tak či tak, nebudeme řešit cizí, budeme řešit to své tělo.

A zamyslíme se znovu. Naše tělo se změnilo a na pohled se pánev, hrudník i celkové držení těla, nenavrátilo zpět, což je v podstatě dlouhodobý proces, je pak tedy normální, že 3 měsíce po porodu tělo odpovídá tomu, že bylo ještě nedávno těhotné. K tomu nosíme autosedačku a dokonce v tomto držení těla začneme nevhodně a mnohdy i přehnaně cvičit, je pak velmi pravděpodobné, že se zapojí ty svaly, které by neměly a nezapojí se ty svaly, které by se zapojit měly. Je to jako stavět dům, bez základu, stavět střechu, když máme jen 2 stěny, či tankovat benzín do dieselového auta. Z dlouhodobého funkčního hlediska, je to cesta nereálná.

A závěr? Chtít vrátit své tělo po těhotenství a porodu zpět, nemusí být jen sen. Alfa a omega je správné držení těla a tím zaktivování svalů CORE, jen díky tomuto, se napřímí páteř, zaktivuje pánevní dno, zploští břicho a stáhne diastáza (za předpokladu, že za jejím vznikem nestojí něco jiného) a zmizí bolesti zad. K tomu se ale video natočit nedá, není tedy nutné googlit cvičení na doma, ale googlit osoby, které ví, jak nám pomoci. Naučit se vhodné cviky a být občas pod dohledem těchto odborníků a cvičit, ale správně. A pak to, o čem tajně sníme, se stane realitou. Protože všechno je možné a sny se plní.