Glosa IQ Bossa   Mgr. Daniel Müller / 24. 10. 2019

Glosa IQ Bossa – ŠKOLA – 18. díl: Mluva s Babi

... blíží se víkend, ještě dvě vyučování, čtvrtek s pátkem a bude zase víkendová mela, už se na to i celkem těším, byla to velká legrace, taková normální rodinka v kombinaci s Homolkovými, kteří oproti nám byli ještě hodně tichá rodina...


... na víkend byla plánovaná práce s hláskami a souhláskami, cvičení znám už od raného dětství, kdy Babi seděla vždycky v kuchyni na svém místě a nohama, jako správná dáma v jezdeckém sedle a trupem vytočeným jako by byla sova a četla nám, správně artikulovala a já musel její slova opakovat, nevím již, co jsme četli, ale v češtině to rozhodně nebylo, podezírám ji, zda to nebyl náhodou Vergilius v originále...

... kdysi u ní doma to ale bylo jiné, tam to bylo všechno v klidu, měla každého z nás s bráchou zvlášť, zato teď u nás doma jsme byli pospolu, samozřejmě, že brácha byl vždycky ve všech cvičeních rychlejší, ale mně to nevadilo, to byla jen rozcvička, tu jsme měli společnou, tady jsme se vyřádili jeden na druhém, neboť rozcvičovat po "babičkovsku" ústa na mluvu byl opravdový zážitek, ještě dodnes na to vzpomínáme a taky jsme to "jeli" se synovci, když byli malí, a ti to určitě budou předávat i svým dětem, neb pomsta na obličeji je sladká...

... pro správnou artikulaci musíš mít uvolněnou obličejovou část, říkávala naše Babi - to jsem pochopil až později, když jednoho dne Babička vyprávěla, jak ve čtrnácti letech přišla částečně o sluch, propíchla si totiž ucho jehlicí, takový malý kaskadér, jako my, – její vnoučata, proto nás dobře neslyšela a odezírala celý život z našich úst, tudíž artikulace byla u nás základ – šarpej to byla jen taková lehká zahřívačka, samozřejmě jak jinak než nad umyvadlem s vodou, nechápal jsem, proč máme mít odmala správnou artikulaci, proč mám otevírat pusu jak na divadle, když ještě ve školce někteří šišlali v poslední třídě a k tomu na Ostravsku se všechno polykalo a mluvilo "kratce", ale já musel být s bráchou stále pintlich...

... po pětiminutové rozcvičce pak přišla teprve pořádná cvičení jako štípání pusou – tak tady jsme se vyřádili dost, když jsme s bráchou skončili, naše červené tváře by nám záviděli i soudruzi ze sovětského svazu, dále to byl "výtah" – stále mi ještě zní v uších: "zastavte ten výtah, óóó děkuji" a s tímto textem jezdíte a jezdíte, dřete svůj obličej pravou rukou dolů a levou současně nahoru, metro – ukončete nástup a výstup, dveře se zavírají, tak to byla věta, kterou můj bratr opakoval vždycky snad stokrát, já už měl pusu úplně zavřenou, a rty jsem měl už jako kapr, pak přišla "spojnice" – tu si dělám dodnes, ale už to nějak není ono, to otevřete pusu co nejvíce, a spojíte si tváře k sobě mezi zuby, táhne to jak vorvaň – neskutečný tah, to snad táhne i v mozku, jak to škube a pak, jako poslední v první várce, přišel kapr – spojíte rty, vcucnete tváře a už jen vypnete rty jako kapřík...

... pusu máte tak rozcvičenou na hlásky a samohlásky, že logopedi by už neměli vůbec žádnou práci, tedy alespoň u nás ne, to pak vám jde všechno samo, artikulace písmenek, slabik a slov by vám mohla závidět kdejaká hlasatelka, žádná lodyha, lodyha, lodyha, ale tvrdá práce svalíků a dalších měkkých tkání v obličeji...

... takže hurá na to, zkuste nějaká cvičení a vaše lodyha se zlepší ani nebudete vědět jak...

Autor: Mgr. Daniel Müller


Nakup si pomůcky

Půlmíček

Koupit 160,-

Desky IQ

Koupit 121,-

Triko

Koupit 258,-

Triko

Koupit 258,-

Triko s opičákem - pánské

Koupit 287,-

Masážní míček - 9cm (měkký)

Koupit 75,-