Glosa IQ Bossa – ŠKOLA – 6. díl
...začínáme pracovat s písankama, mám dvě, nemyslím teď 1. a 2. díl, ale mám dvě od každého dílu, v naší době nebyly kopírky, tak se vše muselo shánět přímo, máma někde sehnala totiž ještě jednu k té, co jsme dostali ve škole - máma byla vždycky takový malý kšeftař, i když to mému bratrovi později vyčítala, když on obchodoval se sladskostmi na pionýrském táboře...
... jednu písanku jsem měl jako oficiální do školy a jednu pro cvičení na doma, i když jsem pořád něco čmáral doma na tabuli od svých tří let, tak čím menší to bylo - písmenka, čáry, kruhy, tak to byl pro mne nadlidský výkon - ty miniatury jsou pro mě vždycky výzvou, a to i dnes - velká písmena a velké tahy je pro mne základ, bydlet kdysi někde na dálnem východě, jsem asi mistr v kaligrafii...
... začali jsme čárami, pak to byly nějaké vlnovky a nevím, co už bylo dále, ale pamatuji si, že moje máma dělala pravítkem a tužkou vodorovné čáry, abych se prý vešel do řádku a měl to tak stejné, pak se to muselo mazat, ale problém byl v tom, že když jsem ze začátku psal jen obyčejnou tužkou číslo 2 HB, tak se mazala i ta moje tužka, což jsem nebyl úplně nadšen...
... Babi uměla všechna písmenka a číslice božsky, i Gutenberg se svým knihtiskem by ji mohl závidět - všechno úplně stejné, nechápal jsem to tehdy a nechápu to ani dnes, strašně jsem jí to záviděl, a chtěl jsem to umět samozřejmě taky, - když si otevřu její popsané listy, i dneska jsem z toho hin - vždycky říkávala, že podle písma poznáš charakter jejího pisatele - písmem řeknes daleko více než slovy - a měla zase pravdu...
... tudíž do mého vzdělávacího procesu vstupuje kdo jiný, než právě ona - moje Babi a přináší opět zlepšovák - ona jako bývalá účetní, ta když psala, no však už víte, byla to nádhera, dodnes to vidím před očima - těším se na důchod, kdy budu ta písmenka malovat jako ona, se stejným sklonem a výškou...
... Babi mi přináší lenocha a hned mi ho strká pod stránku písanky a šteluje, abych mohl začít pracovat na svém rukopisu - vypráví mi, jak ona v průběhu školní docházky musela psát s ručně vyráběným lenochem, aby měla všechno v cajku, jinak by byl sekecmazec...
... budu trénovat jako ona, psávala ve škole 3-4 hodiny týdně, a to až do 5. třídy, tákže ja musel taky, to, že ve škole byla jen jedna nebo dvě hodiny týdně nehrálo pro ni žádnou roli, Babi nastoupila a já s písankou pak už i spal v posteli, kdyby ale jen s písankou, to ona sama mi ty písmenka a čáry, kruhy, ulity kreslila na milimetrový papír a já psal, psal a psal...
... já už makám jak šroubek, dělám čáry, všechny jsou stejně vysoké a mají jeden směr, učím se dokonale mít stejnou výšku, což mi pak pro život dá výšku a řádkovou lajnu mého písma - kdykoli totiž neco píši, vidím pod papírem svůj tvrdý lenoch vyrobený z umělé hmoty - ten se jinak nedal sehnat - anebo ten papírový, co mi babička sama vyráběla - že nevíte, co to je? Tak začněte googlovat a používat ho, z dětského nebo vašeho písma se stane poté vypsaný krasopis...
