Glosa IQ Bossa – ŠKOLA – 14. díl: Přezůvky
... každé ráno celé září mi stále plandá pytlík na přezůvky na aktovce – raději jsem tomu říkal přezůvky, neb papuče zní jako něco šíleného, to slovo ve mně dodnes vzbuzuje hrůzu, to Freddy Krueger mi nenahání takovou hrůzu jako slovo papuče, nevím proč, budu muset podstoupit na stará kolena regresi, hypnózu, konstelaci...
... teď v říjnu jsem na to už konečně vyzrál, narval jsem je do aktovky, přece nebudu jezdit do školy přes celou Ostravu pořád s pytlíkem, jak nějaké škvrně, jsem už prvňák, co prvňák, jsem už otrkaný prvňák, už nejsem tak vyplašené dítě jako ještě někteří spolužáci, avšak bohužel přezouvat se musím, jako všichni ostatní, tady žádná protekce neplatí...
... nedělá mi to ale problém se ráno přehodit do bot, určených do třídy a do jídelny, zatím tenisky nemám, co já bych za to dal mít tenisky jako přezůvky, jsem smířen i s módním střihem a barvou mých přezůvek, hrůza, to se fakt nedá, ta gumová páska je příšerná...
... přezouvám se vždycky, musím – bytostně to nesnáším, nikdy jsem doma nenosil žádnou obuv, už od mala jsem chodil raději bos – když se mi ale doma nevejdou do aktovky, dělám mrtvého brouka a nechávám je tam, ve škole tvrdím, že jsem je zapomněl – Boženka sice tomu nevěří, že já bych na něco někdy zapomněl, ale bere to – těším se na to, že budu chodit v ponožkách po třídě, to pak jako jedinému mi to klouže a taky jak...
... vím, jak důležité je nosit přezůvky a taky se této myšlence nebráním, měli jsme od paní učitelky výbornou přednášku, jak je důležité si měnit obuv, jak je špinavá z venku - jsme v Ostravě, kde je všude prach a popílek, a taky už kdysi byla přednáška od naší Babi a hlavně mamči vím, jak je důležité boty střídat a jaký to má vliv na celou páteř a tak, vidím to i v praxi, máma má minimálně 30 párů bot na podpatku a jedny tenisky a babička? Tak u ní doma, jich je celá skříň, podpatky sice nižší než u mámy, ale i desítky se tam najdou, ta je snad sbírala celý život, neskutečné...
... přezouvat je důležité, to jo, ale skluz po třídě o přestávce a pak hlavně ten skluz v jídelně, tomu se nic nevyrovná, no a tak nic jiného nenapadne mé spolužáky a společně začneme zapomínáme přezůvky čím dál tím častěji, Boženka už něco tuší, a tak jednoho dne přijde od naší mámy informace, že si je mohu nechávat ve škole - rána, přímý zásah, sestřelen, potopen, usmrcen...
... beru to ze začátku jako prohru, opět učitelky zvítězily ve sborovně nad žákem – žádná novinka, že – ale na druhou stranu to později beru jako výhru, nemusím je alespoň nosit, a tak do aktovky můžu dát zase něco jiného, co do školy nepatří, jsem takový malý rebel...
