Přetržená Achillova šlacha aneb jak může být během sekundy všechno jinak (díl 1/3)

Už delší dobu jsem se cítil naprosto skvěle. Žádná nemoc mě dlouho neskolila, pravidelně dodržuji tréninky své (udržování mobility, elastičnosti a síly) i mého milovaného sebeobranného bojového systému Kalah, a to několikrát týdně. K tomu dostatek práce, tak akorát…no, možná trochu moc, ale kdo pracuje jako OSVŠ, tak chápe, že trochu více je vždy spíš dobře. K tomu všemu stíhám i své koníčky – kolo a lezení. No, a samozřejmě rodina, děti a aktivity s nimi a přátele… Jenže – vypadla mi z toho celého kolotoče jedna věc – odpočinek! A tak mi tělo 14. dubna 2019, právě na tzv. předvelikonoční „škaredou středu“, řeklo dost! A při nevinném odrazu přes špičku uprostřed tréninku se ozvala rána, jako když praskne tlustá suchá větev. V tom okamžiku jsem klesnul k zemi s bolestí v místě levé Achillovy šlachy a já přesně v tu chvíli věděl, že je to pěkně v p*****. A pohmatem v onom místě, kde pod kůží bylo najednou prázdno, jsem se už pouze ujistil, že došlo k ruptuře Achillovy šlachy…

Takže ihned do nemocnice, druhý den operace u šikovného chirurga – ortopeda, který achilovku řešil tzv. závěsným stehem a za dva dny domu. No, co by tam se mnou také dělali, že… Prognóza – 3 až 4 týdny dlouhá sádra nad koleno a pak 3 týdny krátká pod koleno. Myslel jsem, že mě asi klepne. Bral jsem to tak, jak to prostě je – být naštvaný, otrávený a nepříjemný – na koho? Na mé blízké, na sebe? Přišlo mi to zbytečné a tak jsem se snažil hledat pozitiva, která se i v takové situaci najít dají – až mě překvapilo kolik. Chce to jen správně srovnat si vše v hlavě, ale to už je na každém. Takže berle a už to frčí na jedné noze. Po 4 týdnech kontrola a nová, krátká sádra – prý na další 3 týdny. Pobavili jsme se s panem doktorem a přesvědčil mě, že to tak je lepší – jistota kvalitního srůstu, než při standardní 6 týdenní fixaci. Ortézu nedoporučuje kvůli riziku nedokonalého srůstu kvůli sundávání a tak nekontinuální fixaci. OK, říkám a věřím mu. Už jenom proto, že když vidím, jak hezky udělal řez a jaká relativně malá je následná jizva.  A podle nejrůznějších referencí, ke kterým jsem se dostal. Je to přeci jen kapacita! A je fakt, že až v tom posledním, sedmém, týdnu mě přešlo veškeré pobolívání, pocit občasného brnění, natékání apod. Prostě přišel pocit, že je to opravdu srostlé, vyléčené. Jak říkal pan doktor – lepší o chvíli déle, než o chvíli méně a zvyšovat tak riziko re-ruptury. Musím uznat, že v následné rehabilitaci jsem měl z achilovky skvělý pocit – tahala, ale nebolela (tak, jak to píše nebo říká mnoho jiných lidí s rupturou achilovky). Během rekonvalescence se sádrou jsem velmi často cvičil s prsty na nohou a se stehnem – izometricky (aktivace svalu bez pohybu), následně s krátkou sádrou i pohybově přes koleno. A samozřejmě i pohyby v kyčelním kloubu, nejvíce rotace. V posledních 2 týdnech fixace i různé tlaky přes chodidlo pro izometrické zapojování bérce. A další výhoda sádry – dá se na ní dobře kreslit!

Další možností řešení ruptury Achillovy šlachy je hned po operaci nasadit pouze ortézu. Takže místo pevné fixace sádrou naopak místo zpevnit pouze ortézou a hned od začátku rehabilitovat – fyzikálně i pohybově. V rámci možností. Tuto variantu jsem nezažil a budu rád, když se se mnou někdo podělí o vlastní zkušenosti – já už to zkoušet nehodlám. Dle dostupných informací to vypadá na cestu rychlejší, ale rizikovější.

Po sundání sádry jsem čekal, jaký bude pocit, a musím říct, že když jsem se na nohu postavil, vůbec to nebylo špatné. Žádná sláva, ale šlo to. Doktor říkal, že se mohu na nohu postavit plnou vahou, že šlacha je perfektně srostlá bez defektů, hezky kontinuálně a dobře pracuje při lehkém zatížení (testovali jsme). Bylo to díky správné fixaci, nebo díky lehké aktivitě celé dolní končetiny i zbytku těla, nebo díky doplňkům Wobenzym, Aescin Teva a Arnica Montana 9ch? Kdoví, ale veškerou kombinací se to perfektně povedlo bez jakékoliv komplikace během nebo po léčbě. Dozvěděl jsem se od pana doktora, že ještě 14 dní bych měl mít „u sebe“ berle, abych achilovku zbytečně nedráždil natahováním při chůzi. Zatím to neumí a je třeba ji to opatrně učit, aby nedošlo k znovu-prasknutí. Jasné, ne? Promazávat a lehce masírovat jizvu. Rozhýbávat kotník v teplé vodě (to bylo v prvních dnech opravdu velmi příjemné). Plus že prý více mi řeknou na rehabilitaci. Tak jo, najít někoho známého, kdo je šikovný a ideálně pracuje na pojišťovnu a v kombinaci s kolegou – top pohybovým specialistou Danielem Müllerem to snad dáme brzy dohromady! Celá noha mi samozřejmě trochu pohubla a okolí achilovky a kotníku je samozřejmě nateklé…jak jinak.

Autor: Zbyněk Petr