Glosa IQ Bossa – ŠKOLA – 7. díl
... začíná druhý týden, ještě jsem stále nadšený ze školy, ze soudružky učitelky a kupodivu ještě se mi dobře vstává, ale to určitě ještě přijde...
... každé ráno mne budí máma, žádný budík, žádný velký stres, za to ten čas: 5:30 - sladké políbení na čelo, tím to začíná - otáčím se na druhý bok a jsem opět v limbu, pak přijde druhý pokus - máma se mnou začíná malinko třást, probouzím se se slovy: “Mami ještě chvíli.”, opět mi to vychází a jsem opět v limbu...
... třetí probuzení už je ale větsí maso, máma vytahuje tajné zbraně, svoje ruce - začíná rovnou vražednou sadou - boří svoje ruce do mých boků a začíná mne lechtat se slovy Pučmeloucha: "samý sádlo, samý sádlo...", nadskakuji nad postel tak vysoko, že se divím, že se nepraštím o poličku plnou knížek...¨
... pak už opravdu vstanu, neb jsem sice úplně probraný, ale stále slepý - to se opakuje každé ráno - byl jsem dítě spáč - brácha už byl dávno umytý a už snídal, to víte skřivan, jak já mu to vždycky záviděl, ale miloval jsem svoji postýlku a plyšáka...
... pomalu se myji, nedalo se tomu říkat mytí, neb prsty položené pod kohoutek a pak do očních důlků je maximální kontakt s vodním prostředím, co jsem po ránu byl schopen - v zápětí se objevuje maminčina ruka, nevím kde se tu vzala, oči mám ještě furt zaslepené a už to bere pelmel - dlaň plná vody, samozřejmě s dokonalou klenbou a můj obličej je jak kůže sharpeje...
... její ruka lítá sem tam, nahoru, dolů a drhne můj malý ksichtík, Bože jak já to nenáviděl - pořád jsem si opakoval, že musím vymyslet nějakou strategickou fintu, jak se tomuto maminčinému úkonu vyhnout - nikdy jsem na nic nepřišel, škoda, takže jsem to časem začal dělat sám...
... po obličeji přišly na řadu vlasy - to bylo lepší, no i když, hřeben mi sice nevadil, ani voda na vlasech, ale to česání, to bylo něco zničujícího - ty delší vlasy v 1. třídě byly nepraktické, neb po ránu jsem vypadal jak Beethowen v kombinaci s Einsteinem - to musí jít pryč - bude to rychlejší a hlavně se nebudu muset česat - jen pěkně promrskám pokožku hlavy, jak to dělal děda a budu mít mozkové závity připraveny, jako on na celý den...
... a co zuby, ptáte se? No jasně, že mám a že se musely vyčistit, to už jsem uměl pořádně, neb Babi na to byla expert - znám ji totiž jako starší dámu, když jsem se narodil tak už měla 69 let, takže když jsem začal vnímat, bylo ji už dávno přes sedmdesát, promiň Babi, vím, že o věku dámy se nehovoří, ale teď musím - tudíž její zuby byly ve skle a tak jsem dopadnout nikdy nechtěl, takže odmala jsem to slušně čistil, spíše dřel, a masíroval si dáseň i líce kartackem, já měl spotřebu jak národní ústav pro zuby...
... a jak pokračoval ranní rituál a proč mne máma strhla jak sharpeje, tak o tom až zase příště...
