Glosa IQ Bossa – ŠKOLA – 21. díl: Zamykání pavilonu - část první
... už je listopad, konečně, hurá, půjdeme za pár dní do divadla, do loutkového divadla, jediného loutkového divadla široko daleko, sice pojedeme přes půl Ostravy, abychom viděli 50minutové představení, ale to v tuto chvíli nikomu nevadí, hlavní je, že nám začala školní – třídní služba...
... nejsme už takoví malí prvňáčkové jako před dvěma měsíci, už jsme opravdoví školáci, konečně to přišlo, sice nevím, jak to budeme dělat, když ještě neumíme všechna písmenka, ale Boženka něco chytrého vymyslí...
... opět Boženka nezklamala, už nás dávno měla načtené a věděla, co dáme a co ještě ne, sice nás měla přečtené, ale sem tam někdo s něčím pořádně překvapil, a nejen sebe ale i ostatní, a hlavně pak Boženku a následně i vlastní rodiče...
... třídní služba znamenala pro nás neskutečný pokrok, měli jsme určitě povinnosti, které jsme všichni plnili na 150 procent – jak jinak, že – někteří to vzali po svém a v tom to bylo zajímavé...
... začalo to zamykáním školy, nebojte, neměli jsme svazek jako školník, měli jsme klíč na šňůrce a hned před osmou jsme si ho vzali z věšáku a letěli po schodech zamknout hlavní dveře našeho pavilonu, to by přece nebylo nic tak složitého, už jsme dost velcí na to, abychom to zvládli, to umí snad každé dítě, když jde ráno do školy, tak zamkne byt a odchází, opak byl však pravdou...
... hned třetí týden v pondělí se to však stalo, střídali jsme se s druhou třídou, co byla s námi v pavilonu, spolužák – jak jinak, než náš dobrodruh, vyfasoval klíče a šel, spíše asi letěl po schodech, když vtom řev, z chodby se ozývaly zvuky, že Alfréd Hitchcock by koukal, hned by dělal zvukový záznam pro svůj další horor, Boženka byla úplně vyděšena, co se stalo, my samozřejmě taky...
... okamžitě nastartovala - rychlým atletickým startem a přískoky ke dveřím a už byla za nimi, dveře byly otevřené, zvuky nepřestávaly, spíše se stupňovaly, najednou ustaly, nevěděli jsme, co se děje, za pár sekund jsme pochopili, spolužák při přímém letu ze schodů neviděl zavřené skleněné dveře a napálil to přímo do nich, klasika, jak jinak, socialistický úklid byl tak dokonalý, že ani sklo nebylo vidět, jak ho soudružka uklízečka naleštila...
... klasika tvrzeného skla dokonala své dílo, odraz byl tak velký, že spolužák byl asi tak pět metrů od dveří s velkou rašící boulí na hlavě mezi očima - očima plných slz...
... zdravotní prohlídka a poskytnutí první pomoci proběhla tak rychle, že jsme se nestačili nadechnout a Boženka už měla závěr – jedna boule, asi vyražený dech, šok a jeden pád na zadek – ale jinak nic závažného, takže návrat do třídy a začínáme, byla naprosto klidná, žádný stres, dnešní učitelka by si už rvala asi vlasy, co na to rodiče spolužáka, ale tehdy se to moc neřešilo – táta spolužákovi řekl a to doslovně: "máš čumět před sebe a nebýt slepý"...