Glosa IQ Bossa – ŠKOLA – 20. díl: Hudební výchova - část první
... dneska je čtvrtek, v rozvrhu máme hudební výchovu, už teď se bojím, co zase přijde v hodině za komickou situaci, co zase "vymamlasím", co se mi opět hororového stane, co zase udělám, co si na nás Boženka zase nachystala...
... hudebka pro mne vždycky byla peklo a teď už to bylo dvojnásobné, když jsme ji měli v rozvrhu, nějak moc jsem se na to netěšil, už ve školce mi říkávali, že mám raději jen otevírat pusu a předstírat, že zpívám, neboť ty zvuky, co jsem prý vydával by zahnaly i medvěda Grizliho někde v horách na samotě v Kanadě, nepomáhalo ani rozcvičení krční páteře, ani dechová cvičení, která jsme dělávali, aby to znělo, nešlo to zkrátka vůbec, zlato v hrdle prostě nula, no spíše absolutní nula...
... Boženka se hodně snažila a snažil jsem se i já, a to možná byla právě ta chyba, čím více jsem se snažil, tak to bylo horší, horší a zase jenom horší, krk strnulý, dech mělký, zato brácha - ten se má, má absolutní hudební sluch, zpívat jsem ho nikdy neslyšel, ale ten snad pozná i to, když nějaký zvuk vydá žirafa i když nemá prý hlasivky, ten slyší i trávu růst, ten se má...
... takže moje odplata pro něho, když mě mlátil, byla, že jsem začal zpívat, no zpívání bych to opravdu nenazýval, divím se, že má ještě bubínky, když jsem spustil tou svojí fistulí, aby mne nechal na pokoji, když už jsem v boji samozřejmě prohrával - je o čtyři roky starší - když už jsem opravdu nemohl, tak jsem spustil, byla to moje tajná zbraň, tajná vlastně moc ne, když o ní věděl, ale zabírala vždycky...
... fistule mi pomohla i při stezce odvahy na táboře, co si vzpomínám, šel jsem ji jenom jednou, pak už jsem nemusel, nechápal jsem proč, ale dnes už to vím, slyšet takový zvuk, tak bych si sám raději vyškrábal oči a ucpal uši voskem, než to poslouchat o minutu déle, než bych musel, horor vřískot hadr, z fleku bych jej mohl dabovat...
