Glosa IQ Bossa   Mgr. Daniel Müller / 17. 10. 2019

Glosa IQ Bossa – ŠKOLA – 16. díl: Svačina

... ráno co ráno se všechny úkony začínají rutinně opakovat, není tam žádná změna, což pro mě začíná být takový menší problémek, když vstávám, je venku velká tma, začíná pěkně přituhovat a mně se z té postele začíná opravdu moc nechtít...


... brácha je jak Bob, ten dokáže i po ránu ještě cvičit – blázen – chce mít nějaké svaly – zatím, v jeho věku, na druhou stranu – pro mě je to ranní cvičení nemyslitelné, za pár let to bude můj denní chleba, ale to mám ještě 3 roky čas, takže se zavrtám do peřiny a čekám na Pučmeloucha...

... každodenní světlo mého vstávaní byla snídaně a pak nafasování svačiny, bože to byla paráda, dostal jsem k snídani rohlík nebo dokonce koláček, to už byl svátek a dostat k čaji buchtu, tak to jsme mohli oslavovat s bráchou i bojovým pokřikem, neb jsme ji totiž nesnědli už v neděli odpoledne anebo máma, určitě celá šťastná dělala v noci ještě jednu...

... avšak i chleba byl moc fajn, snědl jsem cokoli, byl jsem jak malá popelnice – ta velká ještě mámu čekala – pořád byla nějaká změna, a to i na svačiny, které nám máma dělala sama, když si na to vzpomenu, mám zase hubu plnou slin...

... svačina vždy obsahovala chleba nebo rohlík, samozřejmě ve více kusech, neb jeden byl málo, a pak nějaké dostupné ovoce, nechápal jsem své spolužáky, jak měli třeba jen jedno jablko nebo hrušku na svačinu, to bych byl asi ve škole už třetí hodinu mrtev – ale já úspěšně přežil až do teď, uff ještě že tak, díky mami...

... když naše máma dělala svačiny pro bráchu a pro mě, vždycky používala papírový ubrousek, pak papírový sáček, ten se recykloval z obchodu ovoce a zeleniny, žádný alobal, ten byl nekřesťansky drahý, vždycky jsem ho spolužačce záviděl, už tehdy ho ale musela asi recyklovat, pěkně po svačině složit a donést domů, další den znova a znova, doufám, že ho neměla celý rok...

... umělohmotná krabička na svačinu v naší době? - samo, že nebyla, kdeže, to bylo pro nás neskutečné sci-fi, to si nikdo ano nepředstavoval, teď jsem za to nesmírně rád, my měli jen ten ubrousek – jak já ho nenáviděl, když jsem musel jemnou motorikou svých už tehdy dlouhých prstů odstraňovat zbytky z pomazánky, z másla nebo z marmelády, to byla jemná práce, kam se hrabaly kostičky lega, na to neměly ani ploché jedničky – příznivci a stavitelé Lega ví, zbytek použijte Google, ať víte taky...

... trénink trpělivosti byl pak znát, byli jsme o velké přestávce hodně vystřelí, že musíme obírat chleba nebo i housky, a tak nám zbývá méně času na uličnictví, drobná jemná motorika nebyla v našich svačinách to nejhorší, to se ještě dalo, ale když ty kousky papíru byly někdy všude i v chlebu, ale co chleba, to se dalo, rohlík byl mega papírkový, ten když se zmáčknul v aktovce nebo ti ho schválně zmáčknul spolužák, tak to bylo někdy i v něm, nebo pomazánky zase všechny venku, někdy se to nedalo vůbec vybírat a tak pak svačina skončila v koši, pak byl hlad, začalo klasicky žebrat a dojídaní zbytků...

... nejhorší pro nás bylo, že jemná motorika trvala delší dobu, než pak to samotné snězení, asi to byl účel našich maminek, že první jedly oči a pak až to do nás padalo a k tomu skvělá výhoda byla, že jsme měli rozcvičené prsty na držení tužky...

 

 

 

Autor: Mgr. Daniel Müller


Nakup si pomůcky

Půlmíček

Koupit 160,-

Desky IQ

Koupit 121,-

Triko

Koupit 258,-

Triko

Koupit 258,-

Triko s opičákem - pánské

Koupit 287,-

Masážní míček - 9cm (měkký)

Koupit 75,-