Glosa IQ Bossa   Mgr. Daniel Müller / 26. 08. 2019

Glosa IQ Bossa – ŠKOLA – 1. díl

… ještě týden a začne škola - všichni už se těší tak, jako já. Začne mi první třída, píše se rok 1984 - už se nemohu dočkat všech písmen - čísla už umím. To víte, máma matikářka a hlavně, mám staršího bráchu...


... no jo týden, všichni už se připravují, zatímco já už jsem ve škole - hurá - už mohu šmejdit po chodbách, kam budu chodit do školy - budu machrovat, kde co je, kde jsou šatny, kde je ředitelna a tak...

... smůla - sice celou školu mám proběhnutou během hodiny, a to i bez buzoly a přesně vím, kde co - pak ale přijde zjištění, že já budu chodit do jiného pavilonu - nad jídelnu - zklamání - nebudu ten velký školák v té velké škole, někde nějaký malý pavilon - začínám natahovat…

… máma z toho dělá přednost - budeš první na obědě, seběhneš schody a jsi v jídelně, nemusíš se přezouvat - trochu mi to šrotuje v hlavě a pak zvítězí, samozřejmě jak jinak, pocit plného břicha - jsem spokojený, jsem rád a ptám se, zda si budu moci přidávat - to víte, hlad je hlad…

… lítám po škole jako rychlá spojka, něco odnést, přinést, vyřídit, poznávám učitelský sbor - naběhám kilometry - mobily tenkrát nebyly a škola byla stavěna megalomansky - pamatuji si, že projít z vrátnice do zadního pavilonu mi trvalo 3 minuty - jsem však rychlejší, můžu běhat - když bylo totiž vyučování tak se běhat nesmělo a hlavně se nesměl vířit prach na spojovací chodbě, kde v zimě byla větší zima než venku - to víte, škola byla převzata z teplých krajů, kde není zima, nevadí - dostaví se spojovací chodby a je to, ale soudruzi zapomněli na topení, to prý přišlo až po revoluci - ještě, že jsem chodil nad jídelnu a byl jsem v teple…

… po ranní rozcvičce přišla práce - co práce - muka - máma vytáhla křídy a začala malovat kruhy, čáry, trojúhelníky a čtverce na tabuli - pak mi dala tu křídu - Bože já byl šťastný jak blecha, co jak jedna, přímo dvě - mohl jsem psát, tedy kreslit na velkou černou tabuli křídou jako ona - byl jsem ve snu, hodně dlouho, máma něco povídá, nevnímám, jsem šťastný, pak to přišlo…

… někdo se mnou třepe - máma - opakuje text - oči mám vykulené, už vnímám - oči se mi ještě více tlačí z důlků - opakuji „Celou?” - máma:  "Ano, celou tabuli pokreslíš těmito tvary." - slzy na krajíčku - "Co jsem provedl?" - "Nic, jen když chceš učit, musíš mít ruku vypsanou z tabule!" - hltám ji - zase mne ukecala - začínám - trvá mi to - nevadí, dávám si záležet, zvoní, opět zvoní a zase zvoní - jak dlouho jsem to kreslil nevím, ale bavilo mne to - věděl jsem, že když chci učit, tak musím trénovat…

… teď zpětně vím, proč jsem to musel dělat - díky mami, že jsi mi tak uvolnila rameno a hrudní koš pro mé budoucí psaní - každý prvňáček, než nastoupí do školy, by měl cvičit s celou paží ve stoje u tabule, nikoli jen v sedě - a to zase příště…

Autor: Mgr. Daniel Müller


Nakup si pomůcky

Triko

Koupit 200,-

Sada míčků pro vbočený palec a pánevní dno

Koupit 452,-

Sada míčků pro vbočený palec a pánevní dno včetně poštovného

Koupit 615,-

Půlmíček

Koupit 180,-

Desky IQ

Koupit 121,-

Triko

Koupit 258,-