Operace nutná

     „Operace nutná! A bez diskuze! Nesmíte cvičit, sportovat, nesmíte nic dělat. Můžete jen ležet a čekat na termín operace.“

     Přesně tohle jsem si vyslechla v květnu 2019 od neurologa poté, co viděl můj snímek z magnetické rezonance. No, bolela mě záda, začala mě brnět ruka, tak jsem pro jistotu vyrazila na neurologii. Tohle jsem ale nečekala. Diagnóza? Masivní výhřez plotýnky C7 (pro laiky krční páteř) s útlakem míchy. Odcházím z ordinace, cítím se na 150 let, bojím se sednout do auta …nemůžu nic, ani pracovat. Pro někoho, jehož životní součástí a prací je pohyb a sport, to byla hodně velká rána. Cože? Nesmím cvičit, lyžovat, plavat… A co jako budu dělat?

     Nehodlala jsem se s tím smířit. Mám přece zkušenosti a vím, že cvičení funguje vždycky. Říkám to i svým klientům, že správné cvičení může dát spoustu věcí do pořádku. A taky to, že vždycky se dá něco dělat. Rozhodla jsem se na nic nečekat a obejít operační sál obloukem. Poprosila jsem pana doktora o čas a rozhodla se své tělo opravit bez skalpelu a žebříku v páteři. Věděla jsem, že musím cvičit pod dohledem. Napravovat se na vlastní pěst, i když jsem z oboru, jsem se neodvážila a ani to nikomu nedoporučuji.

     Ale kdo mi s tím píchne? Kdo jiný než Dan, tedy Daniel Müller z IQ pohybu. Vždyť to byl on, kdo mě naučil všechno, co umím. I to, že cvičení vždycky pomůže. Zajímal mě jeho názor a věřila jsem, že jestli se to může spravit, tak pod jeho rukama – když ty moje byly pro tento případ nepoužitelné. Poslala jsem mu svoji dokumentaci a domluvili jsme diagnostiku.

     „Katku dobře znám ještě z dob aerobiku, body stylingu a pilates, tak jsem se s ní nemazlil. Naservíroval jsem jí všechny informace rovnou na talíři, aby na rovinu věděla, jak na tom celkově je. Dostala, jak jinak než čočku! Hned jsme změnili nějaké návyky a rovnou jsem ji odkázal na cvičení. Netušila, co ji čeká. To pochopila, až když zažila mé prsty v obličeji, mezi žebry a na oblasti dekoltu. Odcházela a chtěla to změnit. Pak ji ještě čekala jedna návštěva u mě, ale o tom až jindy…“

     Společně jsme se tedy pustili do cvičení. Pod dohledem a vedením Václava Endala, trenéra IQ pohybu, jsem cvičila individuálně 2x týdně, chodila jsem na skupinové lekce a cvičila doma. Bolelo to jako "prase", nechtělo se mi, byla jsem unavená tak, že jsem někdy sotva dolezla domů. Ale vydržela jsem. Dřina, pot a slzy.

     Přestalo to bolet asi po měsíci intenzivního cvičení. Cítila jsem se lépe. Začala jsem vnímat, jak se tělo uvolňuje, dýchá a začíná se chovat jinak. Tak nějak jsem se narovnávala a na tvář se mi vracel úsměv. Vyhýbala jsem se fyzické zátěži, rodina a kamarádky mi pomohly s úklidem, nákupy jsem si nechávala dovézt. Vyměnila jsem podprsenky, zahodila kabelky a koupila si nový batůžek. A takhle to šlo den za dnem celých 6 měsíců. 

     Výsledek? Kontrola a magnetická rezonance po 6 měsících ukázala regresi výhřezu o víc než polovinu! A co na to pan doktor? Mám přijít za rok. Ale ne na operaci, jen na kontrolu.

     Věděla jsem, že se to zlepší, ale o takový kus – to jsem ani nedoufala. Neskutečná radost, a to vše díky IQ pohybu a mému rozhodnutí to dokázat a nevzdat! Všem, co pochybují o cvičení a raději si vezmou tabletku, chci vzkázat: Nebojte se pohybu, věřte mu, je to naše součást. Tělo se opraví, když ho posloucháme a pomůžeme mu. A hlavně, zvedněte zadek a začněte. I když vás nic nebolí.

Kateřina Urbánková

Osobní trenérka, instruktorka Pilates a zdravotního cvičení