diagnostika   Gabriela Slivanská / 23. 09. 2018

Článek - Jak může diagnostika pomoci vašemu dítěti?

Gabriela Slivanská popisuje ve svém článku, jak probíhala diagnostika u Daniela Müllera a jak pomohla k objasnění příčiny problémů s pohybem jejímu synovi Járovi.


V září jsem začala studovat v IQ pohybu kondičního trenéra. Hlavním důvodem bylo si ujasnit, jak vlastně správně cvičit. Za posledních 5 let jsem cvičila pod vedením 5 trenérů a každý říkal něco jiného.

Po první přednášce axiálního systému Daniela Müllera jsem hned věděla, že on je ten správný člověk, který mi odpoví na plno nejasností ohledně nedostatků v pohybu mého 7-mi letého syna Járy, kterých jsem si u něj začala všímat. Například, proč v určitých momentech zasouvá hlavu mezi ramena, proč mu ve škole dělá problémy psaní, i přestože prošel grafomotorickým kurzem a ještě celou první třídu chodil do grafomotorického kroužku. Ke zlepšení nedocházelo ani přes domácí cvičení. Další problém u něj byla koordinace ruka-noha při běhu. Snažili jsme se ho to různými triky s manželem naučit. Od mala hraje fotbal a tam je to prostě potřeba. Oba jsme dumali, jak mu pomoci odstranit tyto jeho slabiny ve sportu.  A tak jsme se dohodli nabsolvovat diagnostiku u Dana.

Na domluvený termín s námi vyrazil i manžel, kterého také zajímalo, jak to tedy s tím pohybem u našeho syna je. Po úvodním přivítání a představení následovala Danova zpověď Járy klasickými otázkami. Do jaké třídy chodíš? Co máš rád ve škole za předmět? Na jakém místě ve třídě sedíš? Jakou rukou píšeš? Co děláš za sport? Jak často trénuješ?  A tak podobně. Já jsem doplnila odpovědi ohledně těhotenství, porodu a vývoje. Jaké měl úrazy a vážné onemocnění – rok se léčil s astmatem, slabý reflux žaludku. Také, že díky infekci zoubků, nosil od 3,5 roku horní protézku. Došlo i na jeho zlozvyky a špatné návyky – sedět na židli s jednou nohou pod zadkem a druhou nataženou – takový polosed. Když jsme Dana informovali o všem, co nám přišlo důležité, tak na řadu přišlo pár pohybových úkolů pro Járu. Postavit se v jeho přirozeném stoji čelem k Danovi a postupně se otáčet bokem, zády a druhým bokem. Projít se pomalou a  rychlou chůzí. Vylézt na žebřiny nahoru a dolů. Nejprve levou nohou napřed a pak pravou. Plazit se po podlaze jako voják, už zde jsme i my laici viděli, že něco není úplně v pořádku. Jára jakmile posouval koleno k lokti, tak mu okamžitě vyjel zadek do střechy, i přes naše upozornění a jeho snahu udržet zadek u země. Dan vše dokumentoval, aby nám následně mohl na fotkách a videu ukázat, co by tak nemělo být. Například spadlá klenba na levém kotníku. Na dotaz, zda neměl někdy zlomenou nohu nebo vyvrknutý kotník, jsem hned odpověděla, že nikdy.  Nahlas jsem přemýšlela, čím by to mohlo být. Po diskuzi s Danem jsme došli k závěru, že na vině bude jeho zlozvyk při sezení na židli, kdy má pravou nohu pod sebou a levou na zemi, jakoby nakročenou odejít ze židle.

Bylo vidět, že Dan neustále při prohlížení přemýšlí, kde je hlavní zádrhel. Řekl, že to bude v oblasti hlavy. Položil Járu na lehátko hlavou k sobě. Začal mu jemně masírovat krouživými pohyby svaly na krku a spodní části obličeje – lícní kosti, brada, tváře. Jakmile začal, Jára okamžitě zareagoval bolestivou grimasou. Postupně mu Dan rozmasíroval celý obličej, dokonce i tváře zevnitř. Vše má strašně zatuhlé. A co to způsobilo? Na vině byla protézka, kterou Jardik nosil téměř 3 roky. I když držela pomocí lepidla na zubní protézy, tak se ji snažil podvědomě udržet, aby mu nepadala. Tím se stáhly všechny svaly na obličeji a postupně se to napětí řetězilo do celého těla. Proto jsem nikdy nemohla docílit, aby úplně povolil čelist a pustil mě dočistit zadní stoličky. Proto nám v určitých situacích stahoval hlavu mezi ramena a byl úplně strnulý jako ve stresu. Aby nám Dan ukázal vliv masáže obličeje na další pohyby, tak nechal Járu zopakovat pohybová cvičení ze začátku diagnostiky –– projít se, vylézt na žebřiny, plazit se jako voják. Byl to neskutečný rozdíl, hlavně u toho plazení. Opravdu se už plazil se zadkem u země. Kdyby se to měřil rozdíl držení zadku od podlahy, tak bych tipla 40cm a to nepřeháním. Na manželovi byl vidět neskutečný údiv. Dan nám znovu vysvětlil, co s čím souvisí a my si říkali, že je to vlastně logické a dává to vše smysl.  

Na závěr nám – mi ještě ukázal znovu postup masáže obličeje a další cviky na uvolnění ramen a hrudníku, které bychom měli denně provádět. Upozornil nás, že se jedná o běh na dlouhou trať. Odcházeli jsme spokojeni, že konečně víme, jak Járovi pomoci zlepšit jeho pohyb při sportu. Zároveň jsem ale byla i naštvaná. Zubaři apelovali, jak je důležité nošení protézky do budoucna a co všechno by se mohlo stát, kdyby ji nenosil. Ale už nás nikdo neupozornil na následky související s jejím dlouholetým nošením při vývoji dítěte. Stačilo by jen doporučit masáže a cviky na uvolnění svalů obličeje. Nebylo jednoduché naučit 3-leté dítě nosit zubní protézku, ale my to zvládli. Proto jsem věřila, že zvládneme každodenní cvičení zařadit do tak již nabitého programu. Děláme to přeci pro našeho syna. Základní cviky na rozpohybování ramen, hrudníku a masáže obličeje děláme každé ráno. Jára to bere jako rozcvičku před celým dnem. Něco cvičíme i před tréninkem a zápasy fotbalu. A večer po vykoupání  mu dělám další masáže obličeje a hrudníku. Již po třech týdnech jsou vidět první pokroky. Ve škole při psaní, tak i při běhu, kdy pomalu dochází ke koordinaci ruky nohy. A to je to, co nás motivuje ke každodennímu cvičení s ním.  

Autor: Gabriela Slivanská


Doporučujeme z článků

Nakup si pomůcky

Triko

Koupit 200,-

Sada míčků pro vbočený palec a pánevní dno

Koupit 452,-

Sada míčků pro vbočený palec a pánevní dno včetně poštovného

Koupit 615,-

Půlmíček

Koupit 180,-

Desky IQ

Koupit 121,-

Triko

Koupit 258,-